Děvín, Ostrý, Schachtenstein

Rozhodně jedna z nejzajímavějších oblastí českolipska. Zde si přijdou na své téměř všichni - pro turisty atraktivní lokalita k vyjížďkám na kole, koupání v Hamerském rybníku, pro historiky je zde zřícenina kdysi mocného hradu Děvín a pro geology a jeskyňáře jsou zde štoly pod Děvínem a především největší dobývka jílové železné rudy Schachtstein (jinak také Schachtenstein, nebo Schächtenstein). Abychom pochopili, proč jsou tyto tři kopce důležité, podíváme se na ně z několika úhlů pohledů. Geologicky se jedná o vypreparované zpevněné pískovce, jejichž "jádrem" je třetihorní neovulkanická žíla polzenitu, která jako přímka protíná téměř dokonale středy kopců. Polzenitová žíla je zde téměř svisle uložená s průměrnou mocností něco mezi 0.5 - 3 metry, v nejširších místech i 4 metry. Právě tato polzenitová žíla zajímala těžaře, protože výsledkem zvětrávání této žíly na některých místech byla právě jílová železná ruda, německy Toneisenstein. Jak přesně tato surovina vypadala bohužel nevíme, protože v místech výskytu byla naprosto dokonale vytěžena. Jediné co víme je, že se nejednalo o silně železité pískovce (těžené třeba v oblastech kolem Brna), které byly v dobývkách ponechány. Kdy zde začala těžba není jasné, ale možná to bylo už v době stavby hradu Děvín, tzn. někdy v polovině 13. století, kdy ho nechali na místě staršího hradiště postavit Přemyslovci. Ale daleko pravděpodobnější je, že se jílová železná ruda zde začala těžit až mnohem později. Každopádně v 16. století pracuje v Novinách pod Ralskem hamr, který zpracovává železnou rudu z okolí. Památkou na tuto továrnu šestnáctého století je průrva Ploučnice, která přiváděla k hamru vodu. O dost později, ke konci 18. století (asi 4 roky) pracuje v obci Hamr vysoká pec, která opět zpracovává železnou rudu z okolí, a jak dokládá samotný název obce, nejspíš vysoká pec navazovala na starší tradici výroby železa. Předpokládáme, že poslední pokusy o těžbu železné ruky zde skončili na samém začátku 19. století.

Pozůstatky po těžbě najdeme na všech třech kopcích. Na Děvíně narazíme na první štolu hned u dnešního vchodu na hrad. Štola sleduje polzenitovou žílu a dnes je dlouhá necelých 20 metrů. Další štola se nalézá na jihovýchodní části hradu, přímo pod původní bránou na hrad. Jedná se o necelých 15 metrů dlouhou nízkou chodbu, kolmou na žílu polzenitu. Při styku se žílou jsou do obou stran vyraženy rozrážky. Směrem k Hamerskému rybníku můžeme ještě pozorovat povrchové dobývky, nejlépe v okolí staré studny umístěné v těsné blízkosti žíly na severovýchodním svahu. Když se však vydáme na opačnou stranu po staré cestě dojdeme do sedla a začneme stoupat na vrchol Ostrého, všimneme si povrchových dobývek a především pinek. Pinky návštěvníka provázejí i při sestupu z vrcholu směrem k Schachtsteinu, kde se nalézá největší hornicko-lomařské dílo na železnou rudu v okolí. Dobývka na Schachtsteinu je vlastně rýha 70 metrů dlouhá, přibližně 1,5 metrů široká a na nejhlubším místě, ze kterého vychází dopravní štola má 17 metrů hloubky. Dopravní štola, kolmá na hlavní dobývku je dlouhá asi deset metrů. Při ústí štoly na boku kopce je halda hlušiny a pozůstetek po staré šachtě, která sledovala polzenitovou žílu do větších hloubek. Další menší dobývky jsou na Kozím hřbetu, Chrastenském vrchu, na vrchu Šibenice a mnoho dalších můžeme najít v lesích bývalého vojenského prostoru Ralsko.

Tajemná šachta v sudetech

Zvláštní název, který vymyslelo jedno sdružení při průzkumu tohoto zvláštního díla. Lidově řečeno jde o díru hlubokou asi padesát metrů, odborněji můžeme říci, že jde o šachtu, na které jsou patrné různé etapy "výstavby". Šachta začíná vstupem, na kterém byl kdysi pískovcový poklop a dále pokračuje elipsovitým profilem, který po asi deseti metrech přechází do profilu čtverce se zaoblenými hranami. Povrch stěn tvoří růžový, místy až červený silně zvětralý pískovec. Druhá, nižší část šachty je ražená jasně obdélníkovým profilem, který se postupně zužuje na rozměry cca 90 x 160 cm. Na dně je z předešlých výzkumů těsně nad vodou položena improvizovaná plošina. Dál už není v šachtě nic. Člověk stojí na plošině, metr nad "definitivním" dnem a jediné co ho napadá je: Proč?. Proč si někdo dal tu práci a kopal 50 metrů hlubokou šachtu? Nejpravděpodobnější je výskyt uhlí, nebo železné rudy Možná byla šachta kopána díky nadšení a nevědomosti s vidinou zisku, ať už kvůli jedné, nebo kvůli druhé surovině. Rozhodně můžeme říci, že šlo asi o nepovedený hornický pokus, po kterém zůstaly oči pro pláč a krásná šachta, protože z šachty nevedou žádné rozrážky, kde by se něco těžilo a v šachtě samotné není na stěnách patrný jakýkoliv původní kontakt dvou rozdílných hornin. Možná, že šlo o malou žílu, která byla vytěžena a nesplnila očekávání těžařů o jejím rozšíření do větších objemů.

Údolí Svitávky

Skoro lze říci, že právě v údolí Svitávky najdeme nejznámější podzemní doly v libereckém kraji. Doly proslavené pohádkou, motorkářskou hospodou, nadšenými badateli a konspiračními teoriemi. Doly na písek v údolí Svitávky byly založeny snad někdy v 18. století pro potřeby brusírny zrcadel, kterou nechal postavit u mostu přes Svitávku hrabě Josef Jan Maxmilián Kinský v roce 1767. Druhá, větší brusírna stojí blíže k Velenicím a byla postavena roku 1854. Nutno podotknout, že výběr místa pro budoucí brusírny nebyl náhodný a je skoro jisté, že brusný písek se těžil v této oblasti již před 18. stoletím. Nejnápadnější je důl dnes zvaný Pusté kostely, největší je důl Nautilus ve kterém je dnes hospoda a ve kterém se na konci druhé světové války vyráběly letecké kanóny MK 108 ráže 30 mm. V okolí je pak ještě několik dolů na písek, o kterých můžeme říci, že se jedná o podzemní lomy. Do jednoho takového lomu, zvaného Medvědí kemp, nad kterým stával hrádek Vejrov. Pěkný podzemní lom je v údolíčku 800 metrů severovýchodně od novější brusírny a na další narazíme třeba při prohlídce podzemního náhonu vedoucího k brusírně. Samotný náhon je krásné technické dílo, které by si zasloužilo památkovou ochranu. V době svého vzniku byla stavba, respektive ražení náhonu finančně náročnější, než stavba celé brusírny, včetně strojního zařízení.

Skalický vrch

Podzemní lom na pískovec ve Skalici u České Lípy aspiruje na nejkrásnější podzemní prostory Českolipska. Pískovec se zde těžil jak pro stavební, tak i pro brusičské účely. Podzemní lom byl provozován do konce 19. století, kdy kvalitní pískovec byl již vytěžen a zároveň některé partie lomu hrozily zřícením, což se nakonec stalo až v roce 1932, kdy se zřítily některé portály. Přesto zůstala hlavní část podzemí neporušena a my můžeme obdivovat místy i 9 metrů vysoké "gotické" klenby, nebo obří utržené pískovcové bloky.

Prysk

Dalším podzemním lomem na písek je takzvaná Riedelova jeskyně v Dolním Prysku u Kamenického Šenova, pár desítek metrů nad údolím Pryského potoka. Zajímavostí Riedelovy jeskyně je její věk - není ji ani 100 let. Těžba zde začala snad někdy před začátkem První světové války a skončila někdy během Druhé světové války. Morfologie lomu je velmi podobná lomům v údolí Svitávky - snad jen Riedelova jeskyně je o něco útulnější.

Havířský vrch

Dalším památkou na těžbu jílové železné rudy -Toneisensteinu - jsou dobývky na Havířském vrchu nedaleko Máchova jezera. Těžit se zde začalo někdy v polovině 18. století a těžba zde probíhala do začátku 19. století. Opět se zde těžila rozložená čedičová hornina a to hlavně povrchovými dobývkami. Z podzemních prostor se do dnešních časů dochovala nyní zamřížovaná, zčásti zasypaná, šest metrů hluboká šachta, ze které vedou dvě krátké chodby. Z vrcholu Havířského vrchu pokračují povrchové dobývky směrem k Máchovu jezeru a na druhou stranu přes silnici dál severovýchodním směrem.

Mimo těchto v uvozovkách hlavních lokalit existuje velké množství dalších podzemních lomů a dolů. Z těch známějších to jsou třeba staré dobývky západně od Petrovic na kopci Sokol, nebo Rolleberg severně od obce Polesí, kde se dobývala jílová železná ruda. Pod hradem Lemberk je přes třicet metrů dlouhá štola, která sleduje žílu limonitu, a v okolí můžeme v lese najít staré pinky. Trochu k této oblasti počítáme i křižanské doly na baryt a fluorit, které budou představeny společně s historií uranových dolů.