Voda byla odedávna dobrým a nepostradatelným sluhou člověka, stejně jako zlým pánem. Člověk měl možná až do 17. století respekt před vodou, který se projevoval právě situováním sídel na svahy a kopce, ovšem vždy nedaleko vodního toku. Pěkným příkladem může být právě Liberec, kdy centrum je vlastně na kopci, ale samotný Liberec vzniknul (možná) podle jedné teorie kolem brodu přes Harcovský potok v místě dnešní Fügnerovy ulice (ovšem archeologické výzkumy tuto variantu vzniku nepodporují...). Při potoku a řece stávaly samozřejmě mlýny a další předindustriální dílny a provozy, které využívaly buď vodní energii, nebo vodu odebíraly k potřebným technologickým krokům ve výrobě. Pokud se vrátíme ještě k Liberci a podíváme se na plán města z roku 1858 zjistíme, že město má již zformované ulice v dnešní podobě i na kraji tehdejšího města, ale v centru jsou stále bílá, nezastavěná, místa a to především podél Nisy a zčásti i podél Harcovského a Jizerského potoka. O tom, že se nejedná o náhodu se můžeme přesvědčit i v sousedním Jablonci nad Nisou, kde ještě v druhé čtvrtině 19. století Nisa meandrovala obytnými domy nezastavěnou nivou pod městem, ale už poháněla továrny především kolem soutoku s Bílou Nisou.

V polovině devatenáctého století se začínají ve městech objevovat větší bloky domů, i když se zprvu jedná hlavně o továrny. Pokud se ještě vrátíme k mapě z roku 1858 a srovnáme liberecký zámek s Liebiegovou továrnou zjistíme, že během několika let v druhé čtvrtině 19. století továrna o mnoho "přerostla" zámek. Lidé si pomalu začínali zvykat na velké masy domů v podobě továren a později i dalších staveb a určitě byly novostavbami uchváceni. Poslední čtvrtina devatenáctého století byla jednoduše řečeno příhodnou dobou pro velké projekty, které Liberci a dalším městům po celém světě vtiskly na mnoho let specifickou tvář.

Zde je namístě otázka, jak tento rozvoj souvisí s podzemím, tedy pokud pomineme jasné záležitosti týkající se třeba souvislostí požadavků na hygienu města a kanalizační sítí, kde vznik "kanalizačního podzemí" je dán určitými potřebami a jedná se o prvoplánové dílo. Nás bude zajímat podzemí, které vzniká až v druhém plánu, které vzniká doslova mimochodem. Jde o vodní nádrže, potoky a řeky, dnes překryté městem, budeme se věnovat vodním tokům na které dnes narazíme hluboko pod městem. Podle krápníkové výzdoby jsme celou oblast podzemních potoků pojmenovali Kakras, neboli kanalizační kras.

Mezi kakras patří i části Harcovského potoka a to především u přehrady, pod bývalou Textilanou a pod Soukenným náměstím. První podzemní úsek Harcovského potoka začíná u jeho ústí do přehrady, kde je zřízen rozdělovací jez a náhon vede v podzemí pod promenádní cestou podél celé přehrady. Prochází tělesem hráze a v podzemí pokračuje velkým kanálem z žulových kvádrů až na zahradu Liebiegovy vily, kde je zřízen vodní zámek a zároveň se odtud brala voda na zavlažování zahrady. Od vodního zámku vede potrubí do regulačního domku pod vilou, kde se napojuje na potrubí vedoucí z tělesa hráze. Za nízké hladiny v přehradě byla část potoka jednoduše svedena do náhonu a tak byl zajištěn plný výkon turbíny v podniku. Dále se do podzemí se noří Harcovský potok u bývalé Textilany, kterou celou podtékal. Pod továrnou do Harcovského potoka ústily menší potůčky, které napájely textilanské rybníky a mimo jiné jsou tam i větší prostory, kde byly instalovány pumpy. Posledním podzemním úsekem potoka je část pod Fügnerovou ulicí a Soukenným náměstím. Původně se zde setkávaly vody potoka a Nisy v rybníčku na místě dnešního obchodního domu Ještěd a voda poháněla vodní kola městských mlýnů, které stály na místě pozdější kavárny Nisa. Dnes potok teče starým přepadem vedoucím podél ulice Barvířská.

Dalším podzemním dílem jsou náhony na systému Františkovského potoka, který pod Kailovým vrchem vtéká do Nisy. Sbírá vodu z Janovodolského, Slunného a dokonce i Plátenického potoka. Z Plátenického potoka vede z Pilínkova podél ulice s příznačným názvem U struhy malý kanál, který ústí do Slunného potoka. O něco dále je další dělení, kdy ze Slunného potoka je veden kanál podél ulice Malodoubské až k ulici Ještědské, pod níž pokračuje až k ulici Táborské, na jejímž konci poháněl vodní kola továrny. Dále protéká již jako Janovodolský potok stejnojmennou čtvrtí, kde se dělí na tři odnože a posléze vtéká do Františkovského potoka. Celkově bylo na tomto vodním systému 8 vodních děl a délka všech kanálů je v tomto případě neuvěřitelné 4 kilometry. Regulační místa a přepady se v tomto případě nacházejí nečekaně většinou ve sklepeních domů. Celé toto dílo vznikalo několik století pro potřeby dílen a továren a s rostoucí potřebou vody se od Janovodolského potoka postupně napojovaly směrem na východ další.