Den 2. Pátek

Dnes má přijet z Alba Iulie Monika a Cristina. Děláme si pohodový den, místím předáváme fotky z minulého roku a seznamujeme se s místními. Krize bohužel dolehla až sem, což je znát především na cenách ubytování, ale naštěstí máme cenu, za kterou zde nebydlí ani místní. Místní „šoltys“ nám dává prezent – trička Rosia Montana, luxusní víno a další drobnosti. Už po obědě vyvěšujeme z nejvyššího okna českou vlajku a stáváme se nefalšovanou turistickou atrakcí. Večer jedeme k Taul Brazi a rumunské hostitelky nám dělají jehněčí guláš, zatímco my kitujeme a koupeme se v luxusních koncentracích arsenu.

Den 3. Sobota

V plánu máme větší pochůzku po Carnicu a Cetate s protažením na římské památky. Zapínáme nesmrtelnost a rázujeme povrchovými dobývkami. „The circular funerary monument“  hackujeme oknem, což se nelíbí místnímu hlídači, který se záhy objevuje. Naštěstí i v rumunsku funguje věta „Já jsem z muzea“ doprovázená tupým výrazem ve smyslu, že si nejsem ničeho vědom. Sestupujeme do vesnice Corna, kde má dům babička Cristiny. Nestačíme se divit, co stačí člověku k životu – vejminek, kde babička bydlela je místnost vysoká 180 cm a tři metry široká. Mimo jediné skříně, lavice, kamen a postele se tam nic jiného nevejde. Zbytek domu je zařízen v místním stylu – člověk má skoro pocit, že v domě se nežilo, ale že sloužil jako muzeum. Z Corny jdeme průsmykem Carnic zpátky do Rosia Montany, kde nasedáme do auta z Kolína (C1) a vyrážíme na mezinárodní setkání do Bucia. Původem francouzská architektka „Františka“ zde má cosi na způsob skanzenu. Seznamujeme se s dalšími dvaceti lidmi a je nám výměnou za fotografie nabídnuto ubytování zdarma, což je více než příjemné. Asi do tří hodin do rána sedíme u krbu a diskutujeme nad možnostmi záchrany Rosie Montany. Já jsem trochu za exota s realistickým pohledem a belgičané a francouzi  nás udivují znalostmi o České republice. Především jedna novinářka se tak nějak potutelně usmívá a ráno nás doráží klasickým „Dobré ráno“, načež Krtek červená a já přímo rudnu a přemýšlím, co jsme to zase naplkali za hovadiny.

Den 4. Neděle

Ráno po rozloučení odjíždíme z Bucia do Rosie a cestou opravujeme Cristině nabouraný podběh a lepíme po Abrudu plakáty na festival v Alba Iulii „Play for May“, kde Cristina vystupuje jako hlavní organizátor. Jsme pozváni jako fotografové, z čehož se nám dělá šoufl, neboť nějaká fotka z díry nás nerozhází, ale festival…?! Odpoledne šlapeme na masiv Orlea, kde mají být největší dobývky, ale z povrchu nic nového nenalézáme. Celý kopec je obrovská halda mixovaná s netěženými „výchozy hlušiny“ a jen na úplném vršku je pár starých štol. Haldaření zde nabývá zcela jiných rozměrů – halda je zde plnohodnotný krajinotvorný prvek. Z masivu Orlea se přesouváme na Piatro  Corbului a následně na večeři s místní specialitou: jehněčí velikonoční pečínkou. Monika a Cristina po večeří odjíždí a my se začínáme soustředit na „fárání“.