Není tomu dlouho, co jsme se vydali do krutých sudetských hor vyzkoušet, kterak se v praxi osvědčí staletími prověřený proutek. Výjezd z Liberce jsme naplánovali na pátou hodinu s tím, že do 21.00 budeme v pohodě v objednaném hotýlku s přízemní hospůdkou. V pět hodin odpoledne volal Láďa, že mu škytá auto a že mám vzít vlastní. Mně auto sice neškytalo, zato pekelně kvičelo od rozpadlého ložiska na pravém předním... Do hodiny se přeci jen vyjelo škytajícím autem, které pravděpodobně mělo trému ze zkratky přes Polsko. Libereckou posádku tvořili Láďa, Lidka a já. Z Brna měli dorazit Krtek se Zdenálem a další. Mimo jiné jsme chtěli vyzkoušet proutkaření.

Polsko nás přivítalo s otevřenou náručí a znovu jsme si uvědomili, kde domov náš. Pivo Lech, No to chrup, zábavné silnice plné výmolů odkud vykukovali bezdomovci a klasické hony na ekology. Jen tak pro formu jsme si chytli pár ekologů do sítí a předhodili je starostovi jedné malé vísky jako dar. Jeho pěknou dceru jsem obdaroval barevnými sklíčky a malým nožíkem s malovanou střelkou. Starosta se hned nabídl, že nám dceru věnuje. Zeptal jsem se jí, zda umí nosit "speláky" a zda je ochotna vykonat občasnou strážní službu před dírou. Prohlásila: "Da". Láďa na mě mrknul, já na Lidku, Lidka na auto a vzápětí skáčeme do vozu a ujíždíme. Polku, tu bychom brali, ale ukrajinku, rusku... No nevím. Vždyť bychom ji ani nerozuměli a bůh ví co to bylo za provokaci. Po několika hodinách strávených na několika desítkách kilometrů polských silnic jsme opět vjeli do Čech. Tedy do Sudet. Silnice se zhoršila a tak jsem až k hotelu musel jít před autem a ucpávat s RKKF (klasický kubík fárání) největší díry.

V hotýlku už čekali Krtek se Zdenálem a pár dalších lidí. Zuřivě jsme se pozdravili několika vřelými údery čela na čelo, dali si pivo a začali plánovat zteč "Velké díry". Velká díra je tajemná dobývka o rozměrech asi 80x 100m a výšce kolem 120m. Zdenál, který při představě slanění a následného výstupu takové díry jinak projevuje až dětinskou radost se tvářil zkroušeně. Nakonec jsme z něj dostali, že proutek se válí v Brně v garáži. Plán akce se rázem zhroutil jak domeček z karet. Krtek se naštval a křičel, že takhle tu díru v lese nenajdeme. Nakonec Zdenál prohlásil, že vstane brzy ráno a vyrazí na proutí. My se trochu uklidnili a začali zapínat I-čko. Zároveň jsme si připomněli, že "I", tedy neomezená dětská nesmrtelnost, nám končí v srpnu a že si budeme muset v Polsku dobít kredit.

Ráno se vstávalo velmi těžko. Krtek navíc zdržoval ranní povinnosti detailním studováním špuntu v umyvadle. Po deváté jsme se odhodlali opustit bezpečí hotelu a vyšli na jarní slunce. Venku stál Zdenál a hrdě se na nás zubil. Za ním bylo něco, co by jistě šlo vystavit ve Veletržním paláci. Tři obrovské vidlice připomínaly památník čtvrtému či pátému odboji, ale rozhodně nic čím by šlo proutkařit.

"Jako co?" nezmohl se na víc Krtek. Já zkusil jeden proutek nějak uchopit, ale bylo jasné, že ho ani neuzvednu. Zdenál se stále zubil. Na otázku k čemu to je, co to je a jak se s tím zachází prohlásil: " Proutek funguje jako vše ostatní. Čím větší, tím lepší. Samozřejmě ke každému proutku mám připravený i podvozek." Nenápadně jsme s Krtkem zkontrolovali auta naší skupiny a ujistili se, že nápravy pravděpodobně ruské výroby ukradl někde jinde.

Proutkaření s čímsi co připomínalo dělo by mohla být i zábava a po připojení podvozků jsme vyrazili do lesa hledat největší českou komoru. Avšak po hodinovém lítání po lese jsme stále byli bez díry a vlastně i bez energie. "Je to jako auto. Když to nechytá, musíme to roztlačit z kopce." vykřikl Zdenál a vrhnul se s monstrem do údolí. Já i Krtek jsme se vzdali nadějí. Z disků jsme sundali pneumatiky, pohodili je do lesa aby se tu mohly desítky let válet a vydali se za Zdenálem.

Zdenál stál nezúčastněně pod kopcem a nedaleko od něj, na konci dlouhé rýhy v poli, se válel polámaný proutek podvozkem nahoru s napíchnutou srnou, myslivcem, pneumatikou a skautským vedoucím, který mával nějakou vlaječkou a z torny se mu sypaly dřívka s naivními obrázky vypálenými do dřeva páječkou. Krtek okamžitě začal poskytovat první pomoc ujištěním, že Zdenál je pojištěn u Alpen-Verein.

Shodli jsme se, že proutky prostě NEFUNGOVALY a vytáhli GPS-ky. Krtek se připojil na místní otevřenou síť a stáhli jsme si popis cesty k díře, geologické a důlní mapy, zavolali Láďovi naší pozici a  počkali na jeho příjezd.

Láďa nás odvezl k díře, jak nejblíže to šlo, což bylo asi pět kilometrů daleko. Já si trhal vlasy a přemýšlel nad zaparkovaným Land Roverem u Máry.

Cestou jsme si vymysleli pěknou filozofickou hru. Jakoby jsme diskutovali nad proutkařením, přičemž každý z nás si vylosoval postavu, která zastávala určitý názor. Krtek si vytáhl člověka 21. století, já také, Zdenál tmáře, Láďa nalomeného, Lidka zlomenou. Normální lidi jsme tam z demokratických důvodů a pro jistotu převahy dali dvakrát. Pak už mluvil jeden za druhým, občas padla nějaká ta nadávka, ale jinak vše OK. Bohužel se začalo čím dál více odbočovat a tak jsme se s Krtkem rozhodli, že Zdenála prostě zmlátíme. Nakládačku dostal na pěkném místě u zastavení křížové cesty s číslem 6, kde byla vyobrazena nějaká žena jak podává někomu respirátor. Pěkný hornický motiv. Debatu nakonec publikoval server Okoun.cz, bohužel s cenzurou.