Zatímco na našem území se v regionech německého zájmu objevují pouze části nacistického pracovního systému, v Leśné a Miłoszówě šlo o uzavřený kruh na způsob kompletní samostatné enklávy. Nacházelo se tu veškeré zázemí od přemístěného podniku přes koncentrační tábor až po podzemní výrobu pro letecký průmysl.

V materiálech muzea koncentračního tábora Gross-Rosen se uvádí, že k produkci v dnešní továrně Baworowo v Leśné neexistují prakticky žádné materiály až na informaci, že zde působila firma Hellmuth Walter-Werke, která měla mateřský závod v Kielu, a firma VDM (Vereinigte Deutsche Maschinenwerke GmbH). Na základě nálezů a dalších stop v terénu jde však celý systém výroby odhadnout. V továrně v Hartmannsdorfu, původně Weinert u. Sohn, byla umístěna pravděpodobně část konstrukce firmy Walter, což potvrzují i výpovědi vězňů, kde se lze dočíst o práci na kopírování výkresů. V areálu dnešní textilní továrny Dolwis S. A. sídlící přímo v Marklisse, jižně od řeky Kwisy, pak byla nejspíše umístěna výroba jednotlivých dílů pro firmu Walter a byla zde i společnost VDM. Vedle toho se zde pokračovalo i v textilní produkci, ale ve velmi omezené míře, stejně jako v hartmannsdorfské továrně. Třetí tovární objekt byl nejdůležitější a nacházel se v hlubokém údolí řeky Kwisy přímo pod přehradou zvanou dnes Zapora Leśniańska. Nalézala se zde slévárna, nástrojárna a další strojírenské provozy, k nimž se postupně vybudovalo obrovské zázemí pro vývoj a testování raketových motorů Walter a jiných součástek do leteckých motorů.

Produkce raketových motorů se ve zjednodušeném pohledu skládala z vývoje a výroby motorů určených k pevnému zabudování do konstrukce. Tyto motory byly označovány vždy dvěma čísly, které vyjadřovaly možnost regulace a rozsahu výkonu. Druhým typem byly pomocné jednoúčelové startovací raketové motory, které se zvnějšku montovaly na různé typy letadel a byly označovány počátečními písmeny „RI“. Ještě na začátku 21. století se v podzemní továrně, kde byl zřízen sklad, nalézaly zbytky válečné produkce, jako například vstřikovací palivové trysky motoru Walter 109-509 typu A-C, zbytky palivových filtrů, parních regulátorů a výtokových trysek motorů RI.

 V literatuře se často uvádí, že v továrně byly produkovány motory "zázračných" zbraní V1 a V2, ale ani v archivních materiálech, ani v nálezech nemá tato teorie oporu. Prokazatelně se v továrně vyvíjely, testovaly a produkovaly raketové motory Walter 109-509 (A série: A-0 a A1 byly již osazovány na letouny, série A-2 byla do konce války ve stadiu testování), pomocné raketové motory a motory raketových bomb. Většina nálezů byla identifikována britským odborníkem na motory Walter Shamusem Reddinem. Raketové motory Walter 109-509 byly instalovány do malých stíhacích letounů Me 163 Komet a Bachem Natter.

 Celý areál továrny byl od roku 1943 vybaven obrovským maskovacím systémem. Přes hluboké údolí byla natažena obrovská ocelová síť o rozměrech 0,25 x 0,8 km. Kotvena byla přes vzrostlé stromy do betonových bloků, které jsou k vidění pod silnicí v místní části Lechów. Přes ocelová lana byla natažena maskovací síť. Celý systém byl snesen "podle místních" až v šedesátých letech a poslední zbytky byly odstraněny až nedávno.

Podzemní objekty v okolí Leśné

V roce 1944 se začala u areálu firmy Walter, pod dnešní přehradou Lesnianskou, razit podzemní továrna a další objekty. Práce prováděli vězni pobočného koncentračního tábora AL Hartmannsdorf. V soupisu německých podzemních objektů z 6. července 1944 je označena krycím názvem Eisenglanz. Vedle tovární budovy se v žulovém masivu do dubna 1945 podařilo vybudovat sedm výrobních sálů, hlavní podélnou chodbu, nouzový východ a místnost trafostanice a strojovny. Výrobu se do podzemních prostor do konce války přemístit nepodařilo, ale vyražené štoly se používaly ke skladování jednotlivých dílů raketových motorů. Severovýchodně od podzemní továrny vzniklo několik kratších štol. Jedna z nich sloužila jako sklad paliva a stála přímo proti testovacímu bunkru. 8. ledna 1945 se v dodatku k soupisu podzemních objektů objevuje další podzemní objekt označený krycím jménem Türkis (Marklissa II). Jde o nedokončený systém štol pod horou Zangenburg (Zangenberg apod.) nedaleko Leśné při cestě na obec Swiece.

Třetí objekt budovaný pro firmu Walter se nachází v bývalém Hartmannsdorfu, současné obci Miloszow. V místní bývalé textilní továrně byla konstrukční kancelář. Proto zde byl budován klasický protiletecký kryt, který také razili vězni koncentračního tábora AL Hartmannsdorf.

Protiletecký kryt se začátkem dubna 2010 po mnoha desítkách let podařilo otevřít. Po vykopání vedlejšího vchodu se otevřel pohled do prostor, kam nikdo nevstoupil minimálně  od roku 1953. Celý objekt tvoří dvě přístupové štoly s protitlakovým labyrintem a dlouhá příčná štola. Kromě několika metrů kolem obou vchodů a labyrintů jsou všechny podzemní prostory precizně vyzděny a zaklenuty. Kryt je plný původního vybavení včetně elektroinstalace a k celkovému dokončení chyběl sotva měsíc těžké práce vězňů. Z dnes zastřeleného vchodu ještě před třiceti lety trčely koleje a před vchodem se nacházela točna důlní dráhy. Podle výkazu z roku 1949 bylo v objektu 120 metrů kolejí. Z výpovědi místních obyvatel vyplývá, že byl objekt po válce prozkoumán Rudou armádou, která z něj vynesla psací stroje a další kancelářské potřeby. Poté byl vchod zastřelen a ve výkazu polské armády z roku 1953 se uvádí jako „objekt neprozkoumaný“.