Výstava Industriál války navázala na projekt knihy Tábory a válečná výroba. Kniha mapuje pracovní, zajatecké a koncentrační tábory na území okresů Liberec a Jablonec nad Nisou a v příhraničních oblastech současného Polska a Německa. Při studiu materiálů se podařilo objevit i archivní dokumenty týkající se válečné výroby. Výstava se pak již jen okrajově dotýká problematiky nucené práce a zaměřuje se především na průmysl v letech 1939 - 1945 v dnešním Euroregionu Nisa a na související témata.

 Většina panelů je věnována jednotlivým firmám a podnikům, působícím zde v regionu převážně v souvislosti s přemisťováním podniků na sklonku války. Vedle toho je na výstavě vysvětlena předválečná i poválečná situace, nástup automatizace výroby jako východisko z nedostatku kvalifikované pracovní síly, přestavba ekonomiky Sudetské župy a podobně. Samostatné soubory panelů se zabývají tématy pilotované střely V-1 zvané Reichenberg, která se zčásti vyráběla v Liberci a podzemním továrnám v okolí.

Válečná výroba v okrese Liberec:

Hrádecko lze označit jako oblast, kde působil Spreewerk a firma AEG. Spreewerk, umístěný v Leitenbergerově továrně působil na Hrádecku od počátku války a později expandoval do Chrastavy. AEG byl proti tomu podnik, který se přemístil zčásti na Hrádecko až v druhé polovině války. Frýdlantsko bylo od počátku války oblastí, kam se stěhovaly menší, nepříliš významné závody a dílenské provozy. I firma Börsig měla v Habarticích jen jeden z mnoha menších provozů s doplňkovou výrobou. Až v druhé polovině války ovládla  Frýdlantsko jediná firma - Junkers. Do Nového Města pod Smrkem se měl přestěhovat jeden z hlavních závodů z Dessau. Pro tento záměr se začaly připravovat i navazující doplňkové montovny a dílny.V Liberci a těsném okolí byly důležité podniky Elektromechanik, Argus, Henschel, Wesser, a Blaupunkt. První dva jmenované působily v Liberci od počátku války, další se objevovaly v Liberci postupně. Většina podniků byla zaměřena na produkci leteckých součástek, plánovaná byla i výroba celých letadel (Siebel), ale k realizaci nedošlo. Českodubsko bylo hraniční oblastí, kde působily firmy Getewent a Triton, ale byla to jen doplňková produkce.

Válečná výroba v okrese Jablonec nad Nisou:

Samotný Jablonec nebyl nijak významným pro válečnou výrobu. Sice zde působily známé podniky jako Telefunken, ale důležité podniky byly v okolních obcích a na Tanvaldsku. To bylo dáno i typem výroby. V Jablonci byly hlavně bižuterní podniky a dílny, textilní továrny, tedy útočiště mnoha velkých podniků ze závěru války pak byly rozmístěny podél větších toků na Tanvaldsku. V Rýnovicích, dnes jablonecké čtvrti, byl podnik FAB Zeiss Jena a Speerova hospodářská základna, v Rychnově působil podnik GETEWENT, ve Smržovce Junkers, respektive Mitteldeutsche Motorenwerke. Při podnicích FAB, Getewent i MMW byly zřízeny pobočné koncentrační tábory, což samo o sobě vypovídá o jejich důležitosti. Na Tanvaldsku pak ještě působila firma TTW, výrobce dílů obrněné techniky a Fernseh, průkopník v oblasti přenosu televizního signálu. Jizerské hory byly využity za války především jako deponie. Například Říšské dráhy využily některé objekty pro sklad cenného zboží.

Podzemní továrny:

Organizovaná výstavba podzemních továren za druhé světové války byla motivována snahou udržet výrobu i v podmínkách intenzivního spojeneckého bombardování. Od roku 1943 (a výjimečně již před tímto rokem) se začaly inventarizovat podzemní díla a z roku 1944 pochází již první seznamy objektů. Hybatelem programu byl úřad tzv. Jägerstabu, který vedl Speer a státní sekretář Milch. Úkolem bylo přemístit důležitou výrobu tak, aby nebyla narušena bombardováním, případně postupující frontou. Nešlo jen o přemístění produkce pod zem, ale i její organizované rozmístění a využití továren v místech vzdálených od fronty. Na výstavě je podzemním továrnám věnována velká pozornost a podrobně je zpracován bývalý podnik Walter vyrábějící raketové motory, u něhož vznikaly podzemní díla s krycími názvy Türkis a Eisenglanz.

V-1 Reichenberg:

Jediné letadlo pojmenované po Liberci (něm. Reichenberg). Bezpilotní V1 byla relativně nepřesná. Proto se v roce 1944 začalo uvažovat o pilotované verzi. Pilotování střely se prakticky rovnalo sebevraždě. Teoreticky mohl pilot po navedení střely letoun opustit, což se mohlo povést odhadem v jediném případě ze sta. V říjnu 1944 byl projekt na Hitlerův příkaz zastaven. V-1 byla vybavena motorem Argus As-014. Firma Argus měla zázemí v Liberci od samého počátku války v roce 1939. Původně se jednalo o podnik Luftapparatebau - LAB, která je později označována jako ARGA a ARGUS Motoren GmbH Berlin Reinickendorf. Jednalo se o různé odnože jednoho závodu. Na konci roku 1943 se začalo uvažovat o přemístění výroby divize Argus Motoren z Berlína, kde se vyvíjel a vyráběl pulsační motor Argus 109-014 použivaný ve střelách V-1 (Fi-103). Část výroby byla přenesena do Liberce v roce 1944, do areálů bývalé textilky čp. 80 na současné třídě Dr. M Horákové a do areálu bývalých Energomontáží, dnes firmy DTZ, v ulici U věže. Firma Argus vyráběla různé díly pro téměř veškerá produkovaná letadla v Německu. Ve výkazech vývoje výrobků liberecké pobočky Argus se v září a říjnu 1944 objevuje část označená jako V-Serie. 13. září 1944 je pod kódem FDL-B (C) Z/1A uvedeno několik poznámek. Z nich vyplývá, že v Liberci se vyráběly díly kabiny, jejíž konstrukci dodala firma Henschel (výrobce V-1 Reichenberg). Celkem mělo jít o 31 kusů "strojů" ale zpracováno bylo jen pět. Právě v tento měsíc probíhala úprava 175 kusů střel V-1 na pilotovanou verzi. Liberecký Argus se specializoval na výrobu kniplů a obecně vybavení kokpitu a tudíž pravděpodobně byl ideálním partnerem firmy Henschel pro vestavbu ovládacích prvků do střel.